Pavlína Kvita absolvovala v roce 2015 v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění.
Osobní mytologie, symboličnost vnitřního světa, zákonitost polarit, tematizace pohybu, znakovost, respekt k estetické rovině výrazu, rozhraní mezi organickou a chladně technicistní formou, čistota tvaru, model, acrystal, beton – všemi těmito výrazy můžeme navodit jistou představu o základním rámci uměleckého rukopisu Pavlíny Kvity.
Její raný zájem o strukturu velkoměstského prostoru, o post-krajinu na jistou dobu vystřídala figurálnost nesoucí charakter futuristického pohybového fázování, dnes se v autorčiných pracích setkáváme se specifickou mytologickou antropomorfní organičností.
Za proměnami a růzností těchto výrazových a námětových forem tušíme dlouhodobější působení jejího tematického záměru. O to zajímavější je autorčin zájem o organické figurální formy, o symboličnost vyvěrající z hloubky vnitřního duševního prostoru, o osobní mytologii reflektující živou podmíněnost zla a dobra. Jako důkazy proměn, nestability věčnosti? Jako svědectví o paralelní přítomnosti smrti i rození.
