Umělecká díla vystavená ve společných prostorách kanceláří nejsou pouhým estetickým obohacením moderního pracovního prostředí, ale představují hlubší závazek Veolie k péči o zaměstnance, rozvoj (firemní) kultury a společenské odpovědnosti. Veolia díky platformě Artist's Hero přináší současné umění blíže k našim kolegům s cílem vytvářet pracovní prostředí, které inspiruje novými tématy a perspektivami na svět, kultivuje estetické cítění a pozvedá duševní pohodu. Podporou mladých umělců prostřednictvím pronájmu jejich děl jim současně pomáhá oslovit širší publikum, zprostředkovat jejich pohled na důležitá témata a zároveň finančně podpořit domácí uměleckou scénu. Více o iniciativě najdete na webu Veolia Energie.

Veolia klade důraz na péči o lidi i planetu. Jako lídr v ekologické transformaci nejen usilujeme o minimalizaci našeho dopadu na životní prostředí, ale také o inspiraci k odpovědnému přístupu napříč celým naším působením včetně péče o zaměstnance a pozitivního společenské dopadu v oblasti kultury.

Výstava, kurátorsky vedená Bárou Alex Kašparovou, představuje díla umělců, kteří se zabývají vztahy mezi přírodou a člověkem, otázkami biodiverzity, ekologie a ochrany životního prostředí. Tato díla subtilně vyjadřují, že příroda je skutečně Veolií viděna, a komunikují náš závazek k ekologické a společenské odpovědnosti stejně jako naši vizi budoucnosti, kde lidská činnost je v souladu s přírodou.

Jsme hrdí na to, že můžeme vytvářet prostor pro dialog mezi jemným světem umění a odborným světem energetického byznysu, protože věříme ve vzájemnou inspiraci, stejně jako věříme, že ekologická energetika, o kterou usilujeme s našimi více než 2400 zaměstnanci dennodenně ve Veolia Energie, je svým způsobem uměním sama o sobě.

Domníváme se, že naše pozornost je čím dále tím více cennější měnou, a přejeme si ji věnovat kvalitnímu obsahu, který stimuluje jak mysl, tak duši a přináší hlubší smysl. Děkujeme vystavujícím umělcům i našim kolegům za otevřenost této umělecké iniciativě a společnou inspiraci na naší cestě za uměním ekologické transformace.

Výstava bude k vidění v ostravských kancelářích Veolia Energie ČR od 5. března do konce prosince 2025 a díla můžete obdivovat v různých společných prostorách včetně chodeb, kuchyněk a zasedacích místností.

Slovo kurátorky Báry Alex Kašparové

Změna klimatu, eroze půdy, ztráta biodiverzity nebo nadměrné využívání vodních zdrojů, deforestace či znečištění krajiny. To je jen pár hlavních problémů, které se vztahují k současné krajině, která nás obklopuje. Umělec byl vždy vnímán jako někdo, kdo je více citlivý na veškeré dění kolem sebe, kdo dokáže sdělit i často neviděné a kdo je obdařen darem komunikovat taková sdělení skrze univerzálně srozumitelný jazyk. Nejinak je to u autorů a autorek, které představujeme jako aktéry zpráv, ve kterých svědectví o současné krajině kriticky, ale i s fascinací a poetičností, přináší. Všichni čtyři umělci skrze univerzální vizuální jazyk otevírají aktuální společenská témata, ve kterých poukazují nejen na dystopickou podobu a strach z blízké budoucnosti, ale představují i krásu divoké přírody, která je mnohým očím často skryta – a to nejen proto, že pobývat v ní osobně je často velmi náročné a nekomfortní.

Všichni čtyři autoři jsou tak reprezentanty osobitých autorských přístupů, ve kterých je zastoupena spirituální až mystická krajinomalba Jana Pražana či krajina barevně modifikovaná a malířsky vycizelovaná, kterou představuje Markéta Hermanová. Patrik Kriššák přináší pohled na krajinu svěžím stylem vlastní autorské techniky a Katarína Szanyi přírodu zachycuje nejen skrze konkrétní rostlinné fragmenty, ale i skrze její subtilní světelné nuance.

Skrze tato díla je představena nejen rozmanitost autorských přístupů mladé generace akademických tvůrců, ale hlavně kvalita jejich díla, která má nastolit možnost tento aspekt pocítit skrze soužití s nimi a vytvořit tak měřítko, od kterého se pak může tříbit i osobní vkus každého milovníka umění.

Současné umění má mnoho podob a tento reprezentativní výběr představuje hlavně umělce, kteří jsou autenticky spjati se vztahem ke krajině, se současnými ekologickými problémy ale také s Ostravou. Fascinující ryzost i sofistikovaná racionalita nechává vyznít podobám uměleckých děl, která mají nejen kultivovat prostředí každodenního pobývání, ale představit také kvality tuzemských umělců, jejichž díla rezonují v nejedné z výstavních síní – a nyní právě mezi vámi.

Patrik Kriššák

Patrik Kriššák (* 1986, Kežmarok, SK) vystudoval malbu na Fakultě umění v Ostravě v ateliéru Daniela Balabána. Jeho tvorba volně osciluje mezi figurací a abstrakcí často gestického charakteru. Specifickým rysem jeho estetického přístupu je výrazná barevnost, linearita a autorský rukopis definovaný vyvinutou technologií, kdy barvy nanáší přímo z nádob na plátno v horizontální poloze bez použití štětce. Specifická forma je nosnou plochou pro akcentování aktuálních společenskovědních témat, jakými jsou otázky ekologie, ochrany přírody a environmentální chování, ale i informační technologie, které ovlivňují způsob lidského myšlení i jednání. Intuitivní automatický přístup korigovaný racionálním záměrem vytváří balanc mezi nejednoznačností a přímostí autorovy výpovědi. Autor pracuje zpravidla v širších obrazových cyklech. Jeho nejnovější série Extinction se zaměřuje na globální změnu klimatu, která již začíná ovlivňovat přírodní ekosystémy. Obrazy představují korály a podmořské krajiny, které těmito změnami trpí nejvíce a pomalu se blíží k zániku.

O autorově dlouhodobě prominentním postavení na současné umělecké scéně svědčí řada nominací na prestižní ceny, např. STRABAG Art Award, 2011; Start Point Prize, 2011; Cena kritiků za mladou malbu, 2012; Obraz roku – Cena VÚB, 2019 či jeho účast na Zlínském salonu mládeže, 2015.

Markéta Hermanová

Markéta Hermanová (* 1985, Opava) je absolventkou Fakulty umění Ostravské univerzity, v ateliéru Malba II pod vedením Františka Kowolowského. V roce 2008 vznikl její cyklus Nekropole, ve kterém se zabývala ostravskými scenériemi, ve kterých jí ovšem nešlo o vedutu konkrétního místa, ale o malířský a významový posun. Pohledy na město se v rámci zvolené významové trajektorie rázem staly explicitními nositeli autorčina kritického poselství. Často si proto volila místa odsouzená k brzkému zániku (Hotelový dům Jindřich) nebo k budoucí výrazné proměně (koksovna Karolína).

Ve své poslední tvorbě zpracovává převážně krajinu, která je vždy poznamenaná lidským zásahem. Je to již nesloužící polorozpadlá architektura nebo narušení krajinné struktury těžbou. Zásahy do krajiny, která je posléze jejich aktérem opuštěna, přetavuje Hermanová do malířského jazyka a vytváří vlastní modifikace zřejmého a viděného v konfrontaci s neviděným, autorsky vytvořeným. Motiv hor a velehor pojímá specifickým způsobem – na ploše malířsky technicky precizně provedených pláten pracuje se změnou měřítka, poetizací a významovým posunem tak, aby zdůraznila hlavní téma jejího úsilí – a to snahu upozornit na zásahy člověka do původního krajinného rázu a zároveň představit ozdravenou krajinu, která se i přes tyto hrubé destruktivní zásahy může změnit v poeticky fascinující.

Katarína Szanyi

Katarína Szanyi (* 1974, Košice) má maďarské a slovenské kořeny, její jméno je ale úzce spjaté s Ostravou, kde působí nejen jako malířka, ale i jako pedagožka. Po studiích na košické SUPŠ se přesunula ke studiu oboru Intermediální zásahy do architektury a poté přešla do ateliéru malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity pod vedením Daniela Balabána.

Tvorba Kataríny Szanyi má dvě polohy. Vyzařuje klid, ticho i křehký smutek a zároveň z ní prýští energie. Její práce se zaměřuje na vztah mezi povrchem a hloubkou, často prostřednictvím krajinných fragmentů a světelných efektů. Pracuje s polaritami jako jsou část a celek, konkrétní a abstraktní, které ale neodděluje a vnímá je jako důležité aspekty komplexnosti. Její malby jsou organickými celky tvořenými amorfně-poetickým kadlubem hmoty a barevně-světelné atmosféry.

V jejím díle hraje důležitou roli práce se světlem jako jednotícím prvkem. Ve své tvorbě se překlenula přes moment, kdy dosáhla vnitřně kompaktní obrazové jednoty. Její tvůrčí práce se postupně vyvíjela od více narativního malířského pojetí k práci s fragmentací motivu a složitěji vrstveným repeticím. Čistota výrazu, subtilní nuance v konkrétním reprezentovaném motivu a vzdušnost v kompozici jsou rysy její současné tvorby. Téměř průhledná vodní hladina najednou odkrývá jak rostlinné prvky, tak odraz slunečního světla. Díky průzkumům možností rozostřených hranic mezi konkrétním a abstraktním zdárně vyjadřuje jedinečný vztah mezi hloubkou a povrchem. Diváka vtahuje do křehkého momentu pomíjivosti a velkoryse jej nechává meditovat libovolně dlouhou dobu.

Jan Pražan

Tvůrčí výstupy Jana Pražana (* 1979, Hradec Králové) pochází převážně ze zdrojů autorova nevědomí, které rozvíjí dlouhodobým sebepoznáváním a poznáváním transpersonálního aspektu.

Pražan studoval v ateliéru Malba II. na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně pod vedením Mainera a Rathouského. Jeho tvorba je bytostně spjata s krajinomalbou, často konkrétních míst. Pražan zachycuje nejen povahu krajinného prostředí a jeho atmosféru, ale obtiskuje i jemné nuance subjektivních emočních prožitků a esencí místa, která jsou okem zpravidla těžko viditelná právě kvůli své jemnosti, pomíjivosti a subjektivitě. Tento soubor jednotlivých součástí jeho tvůrčího výrazu je vtahujícím realisticko-fantazijním prostorem, který zachycuje nejen spirituální momenty, ale odkrývá i ty nejjemnější detaily.

Pražanovy obrazy propojují umění s poezií, světlem, přírodou, vesmírem a pohybem. Ve své tvorbě prolíná myšlenku obnovy vztahů mezi lidstvem, Zemí a vesmírem. Zaměřuje se především na vztah ke  krajině, v posledních letech jeho hlavním zájmem. Původní rituály využívá k hledání navigace ve svém nitru i v mezilidských vztazích. Pracuje se svým podvědomím, často skrze automatickou malbu. Ve svých dílech se obrací také ke svým předkům, kteří v nich někdy vystupují. Téma vztahů se prolíná i do jeho mimoumělecké činnosti – jako umělec a pedagog podporuje rozvoj dětí, jež se ocitají na okraji společnosti.