Umění dává význam místu. Ustavuje místo výjimečností sdělení informace, pokud se nejedná o formální bezobsažný estetizovaný objekt. Jde o závazek sdělení. V tom je rozdíl díla od dekorace. Umělecké dílo i proces jeho vzniku musí mít vlastní integritu, která v kontextu s prostředím vytvoří “místo” odkazovatelné v rovině kulturního dědictví města. doc. Ing. arch. Miroslav Cikán, architekt a pedagog. (Manuál Umělecká díla na veřejných prostranstvích hlavního města Prahy, 2018).
Na základě prostudování dokumentu UMĚLECKÁ DÍLA na veřejných prostranstvích hlavního města Prahy, sdílíme klíčové koncepty, perspektivy, a pojmy pokud jde o problematiku vizuálního umění v kontextu veřejného prostoru.
Role umění
Umělecké dílo umístěno ve veřejném prostoru přináší v zásadě hodnoty jako jakékoliv umělecké dílo obecně. Jeho potřebu je dobré si připomenout v kontextu možných rolí:
Estetická role – dílo obohacuje estetickou hodnotu a obytnou kvalitu prostředí.
Městotvorná role – dotváří místo, posiluje jeho identitu a zvyšuje jeho atraktivitu i podnětnost.
Podpora diverzity – rozmanitost uměleckých projevů rozvíjí kulturní pestrost města a toleranci k novému.
Kulturní role – kultivuje a obohacuje kulturní rozměr života společnosti i jednotlivce.
Společenská role – zprostředkovává umělecký zážitek veřejnosti a může stmelovat komunitu kolem místa.
Edukativní role – setkání s uměním vzdělává, kultivuje a podporuje kritickou reflexi.
Komemorativní a paměťová role – připomíná osobnosti, události a hodnoty a uchovává paměť místa.
Reprezentativní a symbolická role – vyjadřuje ideu zadavatele i autora a interpretuje význam místa.
Ekonomická a marketingová role – zvyšuje atraktivitu a image města, přitahuje obyvatele, turisty i investory.
Historický kontext problematiky umění ve veřejném prostoru
Praha dlouho postrádala jasnou vizi pro umění ve veřejném prostoru: vzniká málo kvalitních a místně specifických děl, zatímco veřejná prostranství – zejména v centru – se zanášejí díly nízké úrovně, jen slabě provázanými s charakterem místa, což celkově degraduje kvalitu veřejného prostoru a odsouvá Prahu za evropské metropole. Město navíc dlouho nevystupovalo jako aktivní tvůrce programu veřejného prostoru, umění ve veřejném prostoru bylo chápáno konzervativně a po roce 1990 se přerušila kontinuita jeho běžného osazování.
Veřejnost tak zhruba čtvrt století nebyla konfrontována s jeho současným vývojem, kvalitní díla vznikala hlavně díky umělcům a iniciativám a Praze dnes chybí zásadní díla domácích i zahraničních autorů z konce 20. a počátku 21. století. Za tím stojí hlavně to, že kulturní kapitál byl dlouho podceňován jako faktor rozvoje a konkurenceschopnosti města, chyběla koncepce i systémová podpora umění ve veřejném prostoru na státní i městské úrovni, financování vzniku i správy děl z rozpočtu Prahy bylo nedostatečné, chyběla koordinace mezi městem, jeho institucemi, státem, městskými částmi a soukromými iniciativami, proces vzniku děl často nebyl transparentní a veřejné mínění bylo v 90. letech a na počátku tisíciletí poměrně konzervativní, což ovlivňovalo i postoj městské samosprávy.
Chyběla také aktivní edukace veřejnosti a propagace současného umění a jeho vývoje, komerční zájem na vystavení díla často převažoval nad kritérii kvality a jeho vlivu na okolí, a po roce 1990 zaniklo i systémové zakotvení umění ve veřejném prostoru – zrušením nástroje 4% financování (fungujícím od roku 1968) a institucí zajišťujících integraci umění do architektury a veřejných prostranství v rámci státních stavebních zakázek, aniž by ho nahradil nástroj nový.
Permanentní umělecká díla ve veřejném prostoru: proč mají jiná pravidla než dočasné instalace
Umělecké dílo, které zůstává na jednom místě roky, není totéž co dočasná instalace. Stává se trvalou součástí okolí – a proto musí obstát déle a přísněji: odolat počasí a provozu, dávat smysl v kontextu daného místa a obhájit svou myšlenku i po letech. Společnost se navíc zavazuje se o něj starat: opravovat, co se poškodí, a průběžně ho renovovat, aby vydrželo co nejdéle.
Právě proto by realizaci permanentního díla ve veřejném prostoru měly předcházet odborné posouzení záměru, kvalitní hodnocení samotného díla a shoda všech zúčastněných stran – typicky prostřednictvím soutěže o návrh.
Díla trvalé povahy jsou v prostoru umístěna dlouhodobě a tvoří stálou součást prostředí, nemovitosti. Z tohoto důvodu musí, na rozdíl od dočasných instalací, splňovat vyšší nároky z hlediska fyzické odolnosti, nutnosti zohlednění kontextu místa a obhájení myšlenky, kterou dílo reprezentuje.
Čtyři základní typy permanentního umění ve veřejném prostoru
Metodika manuálu Umělecká díla na veřejných prostranstvích hlavního města Prahy rozlišuje čtyři hlavní kategorie (nejde o úplný výčet, spíš o hlavní zástupce):
Sochy, plastiky a další 3D objekty – ať už figurální, nefigurální, nebo interaktivní kusy, které navíc plní pobytovou funkci (posezení, hra apod.).
Malby, reliéfy a mozaiky – tedy dvourozměrná díla na fasádách a površích.
Umělecky pojaté prvky architektury, infrastruktury a městského designu – lavičky, vodní prvky, kašny, osvětlení a podobné funkční prvky veřejného prostoru pojaté umělecky.
Multimediální a intermediální instalace – díla pracující se současnými technologiemi.
Základní principy pro dosažení kvality umění ve veřejném prostoru
Kvalitu díla určeného pro veřejný prostor je třeba posuzovat komplexně, s ohledem na místo, kam patří. Rozhoduje o ní součet tří stejně důležitých kritérií:
umělecká kvalita samotného díla,
jeho obsahová kvalita,
prostorová kvalita umístění ve vztahu k okolnímu veřejnému prostranství.
Umění ve veřejném prostoru ovlivňuje nejen kvalitu daného místa, ale také kultivuje estetický vkus a myšlení společnosti. Proto by se měl aktivně podporovat vznik kvalitních, místně ukotvených děl. Jaké principy uplatnit pro maximalizaci kvality?
Transparentní proces – kvalitní dílo vznikne jen díky promyšlenému, transparentnímu postupu, na kterém se podílí zadavatel i nezávislí odborníci.
Koncepce – měla by určit prioritní lokality, témata a typy investic a vzniknout ve spolupráci s nezávislými odborníky a institucemi, ideálně pod správou (městského) kurátora.
Diverzita forem – prostor by měl dostat jak tradiční, tak konceptuální a experimentální umění.
Kvalita před kvantitou – veřejný prostor je dnes přesycený, proto je lepší mít méně kvalitních děl než mnoho slabých; drahé a okázalé neznamená automaticky kvalitní.
Riziko „minimum risk art“ – při formálním, byrokratickém a bázlivém přístupu vznikají nekonfliktní, ale bezobsažná díla, která nikoho neurazí, ale ani nic nepřinesou; nekvalitní umění prostor spíše degraduje, proto je třeba trvat na odborném posouzení kvality.
Best Practice: Realizace díla formou architektonicko-výtvarné soutěže o návrh
Ověřeným a transparentním způsobem výběru díla i autora je soutěž o návrh. U velkých investic do veřejného prostoru by měla mít soutěž vždy přednost před jinými způsoby výběru, a to z těchto důvodů:
vylučuje spekulace o klientelismu a zaujatosti – jde o standardní transparentní postup, kterým se permanentní díla pořizují i ve vyspělých zahraničních městech,
řeší rovnou i okolní prostranství spolu se samotným dílem, takže se dílo do místa integruje místo dodatečného a problematického osazování,
dá zadavateli víc konkrétních návrhů šitých na míru danému místu, z nichž lze vybrat ten nejkvalitnější a nejvhodnější,
zlepšuje mediální obraz města a u významnějších lokalit může mezinárodní soutěž přilákat zahraniční umělce a zvýšit kulturní prestiž Prahy v zahraničí,
díky odborné a zákonem upravené porotě garantuje nestranné, transparentní a kvalitní rozhodnutí – porota se navíc stává zárukou zadání a pomáhá výsledek obhájit před veřejností,
umožňuje zapojit klíčové aktéry už do přípravy zadání, čímž se předchází pozdějším sporům při realizaci,
vytváří férové konkurenční prostředí, které umělce a architekty láká rovným přístupem a přináší originální řešení,
dává příležitost i dosud neobjeveným místním umělcům a čerstvým absolventům uměleckých škol bez zajištěných zakázek.
Schéma procesu realizace výtvarně-architektonické soutěže o návrh
Artist's Hero: Projektový manažer a jeho role
Realizace permanentního uměleckého díla ve veřejném prostoru by měla být vedena jako společensky odpovědný projekt: s jasně formulovaným cílem, danými formálními náležitostmi a koordinací všech aktérů, kteří do něj v jednotlivých fázích vstupují. U větších investic je klíčové na začátku určit projektového manažera – konkrétní instituci nebo odpovědný tým, který garantuje pořízení díla. Bez jasně přiřazené odpovědnosti hrozí, že se projekt cestou rozpadne, odkloní od původního záměru nebo se nedotáhne do zamýšlené podoby.
Projektový manažer provází projekt od formulace záměru až po dokončení realizace, zastupuje investora a jedná jeho jménem. Odpovídá za nastavení, naplňování i výsledek projektu a jeho hlavním úkolem je udržet celistvost původní koncepce a zajistit komunikaci mezi všemi zúčastněnými, aby se kompetence netříštily.
Mezi jeho základní činnosti patří:
Koordinace profesí podílejících se na přípravě díla, příprava výběrových řízení a smluvních vztahů,
Komunikace mezi aktéry a zastupování zadavatele vůči umělci a dalším zúčastněným stranám,
Kontrola termínů, kvality a souladu realizace s původní koncepcí, požadavky zadavatele i platnou legislativou a normami,
Zajištění porealizačních záruk a servisu, včetně podmínek údržby díla,
Kolaudace a předání díla.
Testimonial umělce: MgA. Tomáš Skála
Poslání Artist's Hero se mi líbí zejména díky tomu, že poskytuje servis v prostoru, který dosud nikdo ve zdejším prostředí v takovém formátu mezi umělci a klienty nezajišťoval. Právě v tomto prostředí mohou vznikat nedorozumění, nereálné očekávání či zklamání mezi dvěma rozdílnými světy, které často postrádají zkušenosti ve spolupráci s druhou stranou. Jak jsem měl možnost poznat Marka Jakúbeka osobně, pochopil jsem, že je zkušený jak v procesech a prostředí umělecké praxe, tak v prostředí světa businessu, developmentu a korporátních struktur. To ho činí plnohodnotným prostředníkem pro mediaci projektů spojených s realizací uměleckých děl ve veřejném prostoru či v developerských projektech.
Osobně jsem si obdobnou zkušeností v minulosti prošel, kdy jsem vysoutěžil realizaci sochy pro vodní plochu ve veřejném prostoru. Soutěž cílila hlavně na mladé autory a honorář za realizaci byl nízký. Z nedostatku zkušeností jsem se vydal cestou experimentu, abych se vešel do rozpočtu. Socha po roce a půl začala erodovat, a tak jsem musel instalaci předčasně odstranit. Obec neměla možnost uvolnit další prostředky na opravu díla, já neměl kapacity sochu předělat na vlastní náklady. Vznikla tedy ekonomická ztráta, špatná reputace a nalomená důvěra. Byl to pro mě velký kariérní fuck-up a dávám si od té doby pozor, abych se podobné situace vyvaroval.
Domnívám se, že můj případ není jediný a investice do spolupráce s Artist's Hero může taková rizika významně minimalizovat. Pokud máte v projektu prostředníka, který dokáže klást oběma stranám otázky, tlumočí vzájemné požadavky srozumitelným jazykem, využívá a sdílí svoje zkušenosti, přejímá na sebe administrativní část realizace a zpracovává podklady pro prezentace, máte investici, která se v konečném výsledku zúročí. Zajistí se tak kvalita uměleckého díla, hladší proces realizace, ušetří se čas a ve výsledku to může ovlivnit i výsledné finanční náklady na obstarání díla.
Pro mě, jako umělce, je vysoká priorita, aby šla realizace hladce a měl jsem z celého procesu dobrý pocit. To znamená minimalizovat stres kolem administrativy a komunikace a mít možnost maximálně se soustředit na samotnou realizaci pro co nejlepší trvalý a kvalitní výsledek tvůrčího procesu.