Kde fyzický prostor končí - začíná ten skutečný

Pop-up výstava (17.4. - 29.5. 2026), slavnostně otevřená vernisáží 16. 4. 2026 představuje téměř dvě desítky pečlivě vybraných uměleckých děl externí kurátorkou Annou Pulkertovou, které nás blíže seznamují s tvorbou domácích progresivních umělců mladší a střední generace, jako jsou Kateřina Šťastná, Karolína Rossí, Tereza Štětinová, David Krňanský a unconductive trash.

Oficiální web výstavy: https://www.capexus.cz/vystava-beyond-space

FYInteriors Podcast: https://open.spotify.com/episode/2eut4ARojyWIuKduHN3cNX?si=ihzpjSgFRtedboNv0PfL7Q

Anna Pulkertová: Slovo Kurátorky

Žijeme v prostoru, který ovlivňuje nás a my jej. Věci, které nás obklopují nás na podvědomé úrovni oslovují. A my vkládáme kousky naší duše do věcí. A právě v tom se nachází jejich hodnota.

Prostor. Venkovní i ten vnitřní. Vnější ovlivňující ten ukrytý hluboko v nás. Ten skrytý, který tak silně působí na prožívání našeho bytí ve světě. Vyrazte s námi objevovat věci skryté za prostorem, jež je naším očím viditelný. A ponořte se s námi do světa umění, které dokáže věci neviditelné odhalit a pojmenovat. Vydejte se s námi za doposud známý fyzický prostor.

Kateřina Šťastná

S Kateřinou Šťastnou můžeme zažít stav, kdy naše tělo komunikuje se svým okolím pomocí dechu, navazuje na svou hlubokou podstatu ve spánku či v kontaktu s dalším člověkem. Její polyamorfní postava v podobě sochy či výšivky vychází z uvědomění, že každým nádechem do svého těla vpouštíme nepatrnou část prostředí, které nás obklopuje. Svým způsobem se tak rozvíjí důvěrná komunikace mezi naším tělem a prostorem. Lidské tělo tak určuje tvar dechu, stejně jako dech tvaruje a deformuje podobu lidského těla. A právě tento vztah Kateřina Šťastná zkoumá. Objevuje vzájemnou závislost hmotných a nehmotných aspektů dechu a okolního vzduchu, kde lidská přítomnost hraje klíčovou roli.

unconductive trash

Umělecká dvojice unconductive trash zase představuje, co znamená úzká spolupráce dvou osobností, jak se v takové chvíli proměňuje individualita v daleko cennější schopnost společně tvořit a vzájemně se doplňovat. Jak dva (nejen) pomocí šicího stroje mohou přispět ke vzniku nekonečného kruhu bezpečí a důvěry. Jak mohou vytvářet díla, do kterých zvou diváky, aby se také zapojili. Svou fantazií, touhou objevovat a prozkoumávat, odvahou přispět ke společnému dílu.

Tereza Štětinová

Zastavené okamžiky v jednom z nejpevnějších materiálů. Tereza Štětinová umí dostat pomíjivost daného momentu, kdy například vlna padá přes svůj okraj, do mramoru. Nebo kdy prohnuté ženské torzo připomíná onu vlnu. Vystudovala fotografii, ale velmi rychle se od ní dostala k haptickému zkoumání různých materiálů. K fyzickému zachycení drobných chvil, které třeba běžně nevnímáme, ale ve svém fyzickém stavu nabízejí prostor se nad nimi zastavit, popřemýšlet, jít do hloubky jejich nefyzické podstaty.

David Krňanský

David Krňanský ve svých malbách prozkoumává v čem spočívá linka, struktura, barva či tvar, které na nás působí, když se na ně díváme, když je prožíváme. Objevuje kouzlo barevného spektra i mizení barevné šíře v černobílém základním rozdělení. To vše v dialogu s geometrickou abstrakcí a principy konstruktivismu. Kombinaci struktury, instinktu i barvy nechává působit na náš zrak. Pokud se ovšem necháme. Můžeme skrze jednotlivé tahy štětce postupně objevovat tajemství, jaký na nás barvy i tvary mají vliv. Objevovat spektrum toho, co vidíme i toho, co zůstává skryto za fyzickým prostorem.

Karolína Rossí

A s Karolínou Rossí můžeme skrze její objekty nalézat, jak komunikují věci s námi a my s nimi. Jak zvuk, ale i barva rozkmitává naše buňky a na nevědomé úrovni tak se svým okolím navazujeme dialog. Její Strážci jsou inspirování knihou Šaman, mudrc, léčitel od Alberta Vilolda, která se noří do starých léčebných praktik inských šamanů. Ti vždy na začátku každé ceremonie přivolávali ze čtyř světových stran posvátná zvířata, která měla během celého léčebného procesu ochraňovat prostor, v rámci kterého byly praktiky vykonávány. Strážci Karolíny Rossí nejsou zvířaty, ale bytostmi, které mají také prostor střežit prostor setkávání, se svým okolím, ale i se sebou samým, mají vytvářet pocit bezpečí. Mají přispívat k tomu, aby se člověk nebál vykročit za fyzický prostor do světa umění.