Odemykáme síluumění v byznysu.
Denisa Slavkovská

Denisa Slavkovská

Denisa Slavkovská

Denisa Slavkovská (*1994, Poprad) je vizuální umělkyně, která ve své tvorbě propojuje grafiku, malbu a experimentální přístupy. Studium zahájila na Fakultě umění TU v Košicích pod vedením akademického malíře a profesora Petra Rónaie, kde se věnovala...

Denisa Slavkovská
Re motion of evolution, plant me again 1, akryl a tuš na plátně, 200 x 140cm , 2020

Re motion of evolution, plant me again 1, akryl a tuš na plátně, 200 x 140cm , 2020

ACT 3, akryl na plátně, 240 x 200 cm, 2022

ACT 3, akryl na plátně, 240 x 200 cm, 2022

ACT 1, akryl na plátně, 240 x 200 cm 2022

ACT 1, akryl na plátně, 240 x 200 cm 2022

ACT 2, akryl na plátně, 240 x 200 cm, 2022

ACT 2, akryl na plátně, 240 x 200 cm, 2022

Magdaléna Veit

Je fascinující, jak si každý člověk dokáže vyložit dané umělecké dílo jinak. Někdy až natolik, že vám úplně rozbije představu o tom, jak stejné věci vnímají ostatní. Je to skvělý způsob, jak se učit vidět svět očima druhých a rozvíjet toleranci k různým perspektivám a názorům.

Magdaléna Veit

Marketing Manager, CAPEXUS

unconductive trash

Už když studujete na AVU, seznamujete se s tím, jak vypadají kariéry ostatních osobností ze světa umění. Postupně objevujete svůj vlastní oportunismus jako určitou hybnou sílu, kterou nelze jednoduše potlačit. Začnete si klást otázky, kde a v jakém světle budete vystavovat, kdo vás bude zastupovat a kdo vás bude sledovat. Váš svět umění, ve kterém existujete, by měl být pokud možno přehledný, alespoň pokud jde o hodnoty, které jsou v něm ve hře. Svět umění má různé kvality rozlišení. Některé instituce dokážou umělce zvětšit, jiné ho naopak zmenší nebo nechají zmizet v šumu. Časem si začnete všímat, že jednotlivé výstavní příležitosti nejsou jen neutrálními místy, kam umístíte svou práci. A někdy také zjistíte, že oportunismus nemusí být nutně něco, za co bychom se měli stydět. Právě v tom je možná zvláštní paradox umělecké kariéry: snažíte se vytvořit něco, co má být nezávislé na systému, a současně se celý život učíte, jak v tomto systému existovat. A přesto je v tom všem ještě jeden, možná nejdůležitější faktor: člověk. Za všemi institucemi, galeriemi, jmény a jejich různou mírou rozlišení jsou konkrétní lidé, kteří se rozhodují, komu dají důvěru, koho osloví a s kým chtějí spolupracovat. V našem případě je to především Anna Pulkertová a Marek Jakúbek, jejichž přístup pro nás představuje právě onu vzácnou kombinaci profesionality, důvěry a osobního zájmu. V takové chvíli se původní otázka po tom, kde a v jakém světle se člověk prezentuje, začne trochu proměňovat. Nejde už jen o to, jakou hodnotu má dané místo v hierarchii uměleckého světa, ale také o to, s jakými lidmi se na něm potkáte a co jste si schopni navzájem nabídnout.

unconductive trash

Rudi Koval a Michal Pěchouček, umělecké duo

Apolena Weissová

V dnešních organizacích vnímám v zásadě dva přístupy, přičemž oba je dobré udržovat v rovnováze. První, založený na datech, číslech a měřitelných ukazatelích. Druhý, založený na emocích, intuici a hlubokých vztazích. Vystavit se působení umění, zdá se, otevírá mysl i srdce. Není potřeba mu vždy porozumět, stačí, že nás vybízí podívat se znovu a jinak.

Apolena Weissová

Business Development Manager, CAPEXUS

01
02
03